V roce 1962 vznikli Rolling Stones. Je to o 9 let dříve než Nike o 8 let dříve, než třeba pivovar Radegast. Paralela fungování téhle kapely s prací na budování značky je zřejmá a ukazuje, jak k brandu přistupovat. S entuziasmem, jasnou vizí a silným tahem na branku.
Rolling Stones nebyli hybateli hudební revoluce. Těmi se samozřejmě stali Beatles, kteří změnili naprosto vše. Rolling Stones byli jednou z kapel, které Beatles ovlivnili. Byli ale na startovní čáře včas a svým způsobem dobře využívali vyšlapané cesty brouků, třeba pro útok na Ameriku.
Od začátku měli pověst rebelů, kterou si udržovali. Byli mnohem drzejší, než v té době manažerem Brianem Epsteinem do obleků usměrnění Lennon, McCartney, Harrison a Starr. Hlavní osou kapely je samozřejmě dvojice Mick Jagger a Keith Richards. Jagger, který se vždy aktivně zajímal o politiku, dokázal Stouny prezentovat jako hybatele změn. Kapela byla vždy tam, kde se poměry v zemi posunuli k lepšímu. Jako první vystoupila třeba na Kubě a před tím i na památném koncertě i v České republice 18. srpna 1990. Do té doby největší akce u nás s odhadovanou účastí 100 000 diváků se konala pod heslem Tanks are Rolling out, The Stones Rolling in. Jak aktuální…
Jagger byl posedlý úspěchem kapely. Když nebyli Stouni pozvaní na Woodstock, zorganizovali vlastní festival v Altamontu. Při něm došlo k nešťastnému úmrtí pobodaného fanouška, když si jako pořádkovou službu na akci najali motorkářský gang Hells Angels. Motorkáři usměrňovali fanoušky kovovými tyčemi a prakticky tak historicky ukončili nenásilnou éru hippies.
Brandovou trefou do černého bylo pro kapelu logo výtvarníka Johna Pascheho. Jeho vyplazený jazyk je dodnes, například podle nadace The Art Fund, jedním z vizuálně nejdynamičtějších obchodních symbolů vůbec. V hudební branži mu dokáží konkurovat snad jen obal alba Pink Floyd Dark Side of The Moon designéra Storma Thorgersona a Derek Riggs se svým Eddiem pro Iron Maiden. Je zajímavé, že jazyk často lidé mylně připisují Andymu Warholovi, který byl ale autorem přebalu alba Sticky Fingers. Je k vidění na webu, merchi, vstupenkách k letošní Tour a měl ho na tričku celý ukrajinský sbor na nedávném koncertě Rolling Stones ve Vídni při skladbě You Can’t Always Get What You Want.
Hudebně se tahle londýnská parta překotně nevyvíjela, což mělo u spousty hudebníků a kritiků za důsledek lehce pozdvižené obočí. Na druhou stranu vždycky dokázala na alba dostat hudebně i textařsky vynikající hity a klasický riff songu Satisfaction je jedním z nejznámějších kytarových postupů v historii. Richards i Woods jsou výborní kytaristé. Wats, který loni bohužel zemřel, byl jedním z nejpřesnějších bubeníků historie. Kapela dokázala na deskách i koncertech spojit síly s dalšími vynikajícími jmény. A především, na rozdíl od jiných partiček, jste při návštěvě koncertu nikdy neměli pocit, že to chlápky nahoře na pódiu už nebaví.
Stounům se nevyhýbaly skandály. Alkohol, LSD, kontroverze, úmrtí kytaristy Briana Jonese, který kapelu založil, ani další eskapády ale nakonec kapele vaz nezlomily. Zvítězil tvůrčí potenciál Jaggera s Richardsem a kameny se valily vesele dál. Momentálně jsou nejslavnější stále vystupující kapelou od momentu, kdy se na scéně objevila elektrická kytara.
It’s Only Rock&Roll (But I Like It), zpívají. Ale ne, není. Je to 60 let konzistentní komunikace, skvělého loga, všem známého jingu a transparentních hodnot. Když na ně jdete, víte, co kupujete. A při měření zákaznické spokojenosti by sloupec grafu prorazil horní hranu monitoru. Rolling Stones jsou lovebrand, od kterého se můžou učit všichni napříč odvětvím.
Pavel Sobek
Textař.cz
