Svět fejsbuku může být nekonečně pestrý. Může být zlý a nenávistný, šedý a nudný, může být milý a inspirativní. Jaký si ho uděláte, takový ho máte. Když jsme loni v listopadu startovali fejsbuk Nového Prostoru, rokovali jsme s prodejci, jaký by měl být ten náš. Nebude asi žádným překvapením, že shoda nastala velice rychle na slovu „pozitivní.“ A následovala další slova jako opravdický, originální, překvapivý nebo jednoduše fajn.

Zarosená zahrada

A tak se mezi prvními příspěvky objevil formát Nedělní poezie, kdy vám každý týden prodejci recitují báseň současného autora. Původní význam řeckého slova poiésis je tvorba. Poezie je tedy jakousi pramatkou veškeré tvorby, je to umění, které odlehčuje životu jeho klopotnou námahu a přináší povznášející náladu. Dobrá poezie vám v hlavě dokáže vyvolat stav, kdy v neděli ráno po propařené noci vstoupíte do zarosené zahrady, doprostřed koloběhu rození, křehkosti, bujnosti a zániku v jednom oslňujícím okamžiku.

Živí básníci

V první vlně jsme vytiskli asi patnáct básní od různých autorů, kteří ve své tvorbě pocitově odrážejí určitý existencialismus, a rozhodili je mezi prodejce. Ti si pak vybírali texty svému srdci nejbližší, čímž se utvořily dvojice autor-recitátor. Autory vybraných básní jsme kontaktovali a domluvili setkání s prodejcem, což se pak také stalo součástí výsledného videa. Odezva od autorů byla fantastická. Neváhali přijet do Prahy ze všech koutů republiky. Třeba básník Bořek Mezník z Brna rezolutně odmítl možnost, že by se s Růženkou, která recitovala jeho text, setkal jen po telefonu. Trval na tom, že ji chce poznat osobně a že jí přiveze dárek. Po známých uspořádal sbírku zimního oblečení a den před Vánoci vyrazil do Prahy. Sbírka se nakonec rozrostla do takových rozměrů, že měl auto napěchované až po strop. Po cestě pak havaroval a svůj náklad bohužel nedovezl. Dodnes má auto v opravě a ve videu je setkání s Růženkou jen po tom telefonu.

Dyslexii navzdory

Prodejci tedy recitují básně, které jsou jim blízké, a zároveň osobně znají jejího autora. Co víc si recitátor (potažmo autor) může přát? Definice recitace říká, že při přednesu by recitátor měl dobře interpretovat text, ale zároveň by neměl ztrácet svou osobitost. Ještě pořád nejste zvědaví, jak to dopadlo? Tak vězte, že třeba prodejkyně Martina Kroufková z Vysočanské je těžká dyslektička. Měla velkou trému a k tomu svůj hendikep. Když jsme se jí po natáčení ptali, proč do toho vlastně šla, odpověděla lakonicky: „Protože ráda překonávám sama sebe. Ta básnička od paní Čermákové byla strašně těžká, to jsem věděla, ale zkusit se to muselo.“ Prodejce Martina Libicha zase báseň Pavla J. Hejátka přímo přenesla do dětství. „Vzpomněl jsem si na babičku, na vesnici a kamarády, které jsem tam měl. S panem Hejátkem jsme si o tom hezky popovídali, protože on měl dětství podobný jako já.“ Pavel J. Hejátko nám pak napsal, že Nedělní poezie spojila zdánlivě nespojitelné a že ji také chápe jako „jakousi miniaturní kotvu v obrovském oceánu nejistoty těchto lidí.“

Jeden svět

Nebyl by to fejsbuk, aby se nevyrojily „hejtovací“ komentáře o cvičených opičkách v cirkuse a manipulaci s lidskou důstojností ve prospěch chamtivých jedinců. Tyhle názory nijak zvlášť nezatracujeme, jsou to závažíčka na miskách vah a Nedělní poezii si může každý přeložit po svém. Naším protizávažíčkem je zážitek básníka Pavla Sobka, jehož báseň „Péro z gauče“ přednesl prodejce Jarda z Holešovic. Pavel Sobek píše: „Asi dva týdny po setkání jsem stál na Letné u jedné výlohy a Jarda s Novým Prostorem mi zaklepal na rameno. Najednou to pro mě nebyl bezejmenný týpek, ale známej.“

Žijeme v jednom světě rozděleném na tisíce izolovaných podsvětí. Bavíme se jen s někým, posloucháme jen někoho, po kapsách nám chrastí svazky klíčů, kterými kolem sebe zamykáme všechny dostupné dveře. Fejsbuk Nového Prostoru chce být paklíčem, kterým budeme dveře naopak odemykat. Pavel Sobek to naznačil takto: „Nevnímám tenhle projekt jako setkání dvou světů – tady jsou nějací básníci a tady prodejci. Jde o setkání dvou lidí. Příště klidně přečtu na oplátku já báseň Jardy Gottwalda, pokud nějakou napíše.“ Původní význam řeckého slovo poiésis – tvorba – se musí tetelit blahem. A já s ním, protože tenhle nápad je úplně novým rozměrem tohohle projektu. Sledujte nás, lajkujte, hejtujte (chcete-li) a těšte se na nové díly!

#nedelnipoezie